V nově zrekonstruovaném Přednáškovém sálu Městské knihovny Hodonín se uskutečnilo v úterý 7. května od 17 hodin v pořadí osmé autorské čtení Euroregionu Pomoraví. Tento projekt se už tři roky koná jako společná akce Euroregionu Pomoraví, spolku (EUPO), Knihovny Jiřího Mahena v Brně a jednotlivých členských obcí EUPO.
Čtení uvedla paní ředitelka Městské knihovny v Hodoníně, za EUPO přednesl zdravici a kontext projektu Autorské čtení JUDr. Gašpar a za město Hodonín řekl pár milých slov místostarosta Ondřej Fialík. Bohužel ze zdravotních a pracovních důvodů se čtení tentokrát nezúčastnil zástupce Knihovny Jiřího Mahena v Brně. Důležitou a důstojnou součásti úvodu byl i hudební doprovod, který zabezpečili dva žáci ZUŠ Hodonín.
Režii akce si poté převzal pan Antonín Kučera, hodonínský patriot, dlouholetý fotograf a spisovatel. Stručně představil své tři knížky pod názvem Hodonín nostalgický. Uvedl, že ve své trilogii mapuje místa a osobnosti spojené s historií tohoto významného moravského města. Velmi podrobně se věnoval proměnám města v průběhu 20. století. Na historických fotografiích upozorňoval na proměnu jednotlivých ulic a některé historické budovy uvedl i v kontextu známých osob, které pocházely z Hodonína nebo v něm působily. Upozornil na dost neznámou osobnost JUDr. Jana Černého, který už v roce 1899 pracoval na Okresním hejtmanství Hodonín a v meziválečném období zastával významná místa ve vládě ČSR – byl 2x předsedou vlády a 10x ministrem vnitra. Podělil se i o osobní vzpomínky na slavného rodáka, hokejistu Václava Nedomanského, nebo u prezentace proměn hodonínského zimního stadionu ukázal na fotkách proslulé krasobruslaře Karola Divína či sourozence Romanovi.
Účastníky zaplněného přednáškového sálu silně zaujal příběh osobního přítele pana Kučery, 100 letého pana Leo Kramára (Mayera), který kvůli svému židovskému původu musel před 2. světovou válkou opustit Hodonín a desetiletí žije ve Švédsku, ale pořád píše a mluví česky. V jednom vánočním pozdravu napsal A. Kučerovi dojemná slova, kterými se charakterizoval jako „jednou Hodoňák, vždycky Hodoňák“.
Celé akce byla příjemná, velmi autentická a s hojnou účastí.
